Ivan Bartoš: V politice je důležité držet se faktů – a to Robert dělá opravdu poctivě

S předsedou Pirátské strany o senátním kandidátovi Robertu Veverkovi, metropolitním plánu, zdražení MHD a také o tom, proč Andrej Babiš nemá Prahu rád.

Roberta Veverku, kandidáta Pirátské strany do Senátu, zná Ivan Bartoš přes 10 let. Zastupitel v Praze 2 a vydavatel časopisu Legalizace sedí profilově k Pirátům naprosto přesně. „Myslím si, že v otázkách lidských práv, svobody jednotlivce, ale třeba i zodpovědnosti vůči společnosti je Robert neuvěřitelně konzistentní,“ říká Ivan Bartoš. „Tím, jak názorově vyzrává, je ideálním příkladem osobnostního růstu. S Robertem je úzce spjata veškerá iniciativa ohledně racionálního přístupu ke konopí – kromě vydávání Legalizace pořádá také Million Marihuana March a věnuje se osvětové činnosti. Kromě toho je neuvěřitelně uvědomělý a všestranný – můžeš se s ním bavit o problematice městských firem, památkové péči, komunální politice… stal se z něj člověk, který pochopil, že svobodná společnost je alfou a omegou všeho a že pokud chceš měnit svět kolem sebe, vede cesta jak přes komunální politiku, tak přes Sněmovnu nebo Senát.“

Legalizace konopí je stále pro velkou část společnosti kontroverzní, nebereš to jako jeho nevýhodu v tomto politickém boji?

Pokud jde o legalizaci konopí, pragmatická, logická a racionální úvaha je jít cestou regulované dostupnosti. Vyplývá to jak z coloradského ekonomického modelu legalizace, tak z nejrůznějších dostupných dat, například z analýz na úrovni Evropské unie. Legalizační politika také napomáhá snížení tvorby sekundárních závislostí – první drogou je totiž alkohol, a ne konopí.

Jedním z řešení jsou státní regulace, podobně jako je tomu u alkoholu. Je výhodnější pracovat s legálními nástroji než bojovat s černým trhem a neúspěšně se ho snažit potírat. Já se kdysi s Robertem bavil o etice v této oblasti, což on jakožto vydavatel Legalizace samozřejmě řeší hodně. Vyprávěl mi, jak je důležité se při editaci článků o konopí věnovat vědecké přesnosti – že prostě nelze napsat konopí všechno vyléčí. Naopak, konopí je nutno představovat jako doplňkovou metodu například v paliativní péči, nenahrazuje (aspoň prozatím) klasickou medicínu, není to panacea. Robert v magazínu ukazuje, že pracuje se zdroji velice odpovědně a že se poctivě zamýšlí nad tím, v čem jsou ty dané přístupy správné a v čem se mýlí. A to je strašně cenné. Když si člověk uvědomí, jak je život relativně krátký a kolik může v těch nejproduktivnějších letech života vydat, tak si uvědomí, že zodpovědná cesta znamená držet se faktů, nikoli dojmů. A to Robert dělá opravdu poctivě.

Senátní volby jsou známé výrazně nižší účastí voličů, což může být výhoda zvláště u osobností, které mají potenciál vyvolat kontroverzní reakce. Proč lidé vlastně nechodí k senátním volbám? Považují je za méně důležité?

Premiér často mluví o tom, jak je strašně zodpovědné jít volit… a pak se v období mimo volby dozvíme, že Sněmovna je jen žvanírna, do které on nemusí chodit, a že by Senát zrušil, protože brzdí i dobré zákony. Takže i mainstreamová komunikace nejsilnější vládní strany zní: Senát je o ničem. Jenže Senát je i díky zákonnému limitu 40 let typově jiný než Poslanecká sněmovna. Měl by fungovat jako její pojistka a korekce. A když si člověk uvědomí, že ANO může po dohodě s komunisty, ČSSD a SPD ve Sněmovně prohlasovat prakticky cokoliv, pak je role Senátu jako moudré rady starších, která může excesy Sněmovny vyvážit, naprosto nezastupitelná.

Jednou z nejčastěji kritizovaných věcí z oblasti komunální politiky je zastaralý stavební zákon. Vláda předložila jeho novelu, jak jste s ní spokojeni?

Faktická novela stavebního zákona je potřebná jako sůl. Nikdo neví, proč to trvá tak dlouho. My bychom chtěli, aby se dalo stavět fakt rychle, samozřejmě pokud bude ochráněn veřejný zájem. Zásadní je zjistit, kde to drhne, a na to se zaměřit. Ta vládní novela ale nezjistila, kde to drhne. Novela stavebního zákona ve vládní verzi zavádí poměrně zásadní změny: mění a přesunují se lidé a pozice, slučují úřady. Na úkor zrychlení stavebního řízení se ale oslabuje například ochrana památkové péče, což je zcela zásadní problém. Navíc si nemyslíme, že se celý proces výrazně urychlí.

Ta základní i kritizovaná věc ze strukturálního hlediska je fakt, že místní samosprávy mají přijít o právo rozhodovat, resp. to se má přesunout na stát.

A to je podle mě zcela špatně. My bychom chtěli, aby to pro všechny byl jeden proces. Člověk podá digitálně dokumenty ke stavbě a úředník je on-line zkoordinuje. On ví, že je potřeba vyjádření hasičů, památkové péče, životního prostředí, pak jsou tu komunikace, druzí památkáři… od všech je potřeba razítko, ale hlavně připomínky, za jakých podmínek se konkrétní stavba dá realizovat. A ten jeden konkrétní úředník by měl zajistit, aby klient všechny připomínky dostal on-line a nemusel to všechno obíhat sám. V současné době se všechno řeší v papírové formě, a proto tvrdíme, že cesta dopředu vede jen přes plnou digitalizaci celého řízení.

No ale ta navrhovaná centralizace by právě mohla celý proces urychlit. Praha má například 24 stavebních úřadů, což u větších staveb celý proces neskutečně komplikuje.

Velká města jsou hodně specifická. Co se Prahy týče, měl by pomoci stále nedokončený, milionkrát připomínkovaný a nikdy nedotažený metropolitní plán, který řeší rozvoj města jako koncept. 

Nový metropolitní plán, který připravuje IPR, je přitom plně digitalizovaný.

IPR je někdy kritizovaný, někdy velebený, nicméně jeho zřízení byl důležitý krok. Z ostatních evropských zemí se k nám jezdili dívat: Vy máte Institut plánování a rozvoje! Metropolitní plán ale nezachrání všechno sám o sobě. V rámci celého procesu výstavby se prolínají různé zájmy a často chybí prostá ochota se dohodnout. Navíc co odborník, to různý názor – i právníci, i architekti mají odlišné osobní preference. A když spolu mají komunikovat, vzniká často konflikt. Jeden ze zásadních problémů, který města řeší, je například otázka: Má růst město do výšky, nebo do šířky?

Digitalizace je naprostá alfa a omega. Všechny subjekty, které do projektu vstupují, musí mít prostě v jedné chvíli k dispozici totožnou aktuální verzi projektové dokumentace. Když jsme byli na návštěvě v Helsinkách, nebyl na vybraném stavebním úřadě jediný papír. U stolu seděl vousatý týpek se sluchátky a říkal mi: Mám strašně práce, dělám 34 stavebních řízení a dnes je musím ukončit. A jela mu na obrazovce workflow, ta časová nudle, a vyskakovaly mu poznámky: tihle neposlali vyjádření, mají 5 dní, je potřeba jim poslat e-mail, že jim tam hoří termín… všichni účastníci toho stavebního řízení vidí, na kom to vázne. Fakt super. Oni jdou až na úroveň materiálových konstant. Ví se, z čeho ta stavba bude, jaké materiály budou použité, když se zadává žádost o povolení projektu.

Primátor Zdeněk Hřib ohlásil, že došlo k dohodě o směně pozemků v Letňanech. Premiér Babiš představil záměr postavit tam vládní čtvrť a sestěhovat tam ministerstva i s úředníky. Praha má zase od státu dostat peníze na dostavbu okruhu. Je to tak správně?

Ta vládní čtvrť je nesmysl. Monotematické čtvrti rozhodně k ničemu dobrému nepřispívají. Pozemky v Letňanech jsou obrovské a my jsme od počátku tvrdili, že přestěhování všech ministerstev je nonsens. Je to ekonomicky strašně nákladné a hlavně: ministerstvo není jen ten jeden dům. V Letňanech je spousta domů, které by se měly modernizovat, a my se ptáme: Kolik těch budov je? Jaké to jsou budovy? Co tam teď sídlí? Co by bylo místo nich? V jakém jsou stavu? Jaké jsou potřeba investice, aby z těch domů něco mohlo být? A co se vnějšího okruhu týče: Andrej Babiš vstoupil do celého jednání s příslibem něčeho, co už bylo přislíbeno dávno předtím. To je jako jít obchodovat a jako nabídku přinést něco, co stejně musíš dodat. Možná si pan premiér myslí, že je to chytrý přístup, ale my nejsme jitrnice.

Andrej Babiš je v té snaze ale velice urputný.

Vládní čtvrť je jeho sen. Těžko po něm někdo něco v budoucnu pojmenuje… možná Čapí hnízdo – ale moment, to vlastně není jeho. On prostě chce mít svou pyramidu, která po něm zůstane.

Nedávno proběhla tiskem zpráva, že cena ročního kupónu na MHD se má zvýšit až o 2 000 korun. V současné době stojí 3 600, což je málo. Na druhou stranu dopravnímu podniku scházejí peníze – jaké je pirátské řešení?

Primátor Zdeněk Hřib zcela jasně řekl, že pro takové razantní zdražení Piráti ruku nezvednou. Je pravda, že peněz je málo, protože Praha dostává od premiéra strašnou sodu. Andrej Babiš nemá Prahu rád. Tečka. Díky koronaviru má Praha obrovský finanční propad, ale představa, že to budeme sanovat mimo jiné také zvýšením cen kupónů na MHD není správná. Zaprvé ten přínos nebude tak zásadní, jako by mohly být jiné aktivity, například revize smluv, spojených s provozováním MHD. Zadruhé je potřeba si uvědomit, že spousta lidí na to prostě nebude mít. Když se v roce 2015 zlevňoval roční kupón z původních 4 750 na 3 650 korun, byl jako jeden z důvodů předpoklad, že se tím zvýší počet lidí v MHD a ubyde aut. Nestalo se tak, stabilně je to stále 41 % cest realizovaných po Praze pomocí MHD.

Dobře, ale kde na to tedy vzít?

Je spousta cest, jak ušetřit. Transparence, revize rámcových smluv, například čištění vozového parku… To by se mělo řešit jako první.

Jste pro regulaci dopravy v centru?

To je záležitost, kterou vždycky někoho naštveš. Já osobně teď jezdím na sdíleném elektroskútru, autem jen tehdy, když s sebou musím tahat více věcí. Kdybych nemohl jet autem, tak to prostě budu muset nějak vymyslet – jeden oblek v Pirátském centru na Palackého náměstí, druhý oblek ve Sněmovně a přepravovat se budu normálně v džínách MHDéčkem. Jedna ze součástí konceptu smart city je inteligentní způsob parkování – abych si například mohl předplatit parkování nejen tam, kde mám trvalé bydliště, ale na třech místech – tam, kde pracuju, tam, kde bydlím, a tam, kde mám rodiče.


Rozhovor pro Pirátské listy Roberta Veverky do Senátu vedl: Zdeněk Strnad, červenec 2020