Před 52 lety Moskva nařídila invazi do Československa. Přitom narozdíl od ostatních zúčastněných se Sovětský svaz za tento válečný akt nikdy pořádně neomluvil a neučinilo to ani Rusko. Mentalita okupantů pořád žije a ukazuje to i řada agresí vůči okolním státům, jichž se dopouští Putinův režim. Dokud trvá tento ruský apetit vtrhávat do cizích zemí, je třeba mu tvrdě oponovat a bránit svobodu.
Není žádným tajemstvím, že Rusko se se svou sovětskou minulostí nevyrovnalo. O srpnové okupaci tam často tvrdí, a to i v oficiálních médiích, že šlo o „nutný zásah proti kontrarevoluci”. Za nejvýznamnější osobnost považují Rusové Stalina, diktátora, který povraždil více lidí, než Hitler. Nostalgie po časech, kdy se „nás bál celý svět” není u nich jen nějakou výstřední módou. Je pociťována tak hluboce, že se dokonce nedokázali ani rozloučit s melodií svazové hymny, kterou Putin vrátil jako státní symbol Ruska.
Tato velká, ale vnitřně slabá a nešťastná země má pořád jako jediný tmel svou někdejší moc a sílu a Putin si udržuje své postavení tím, že neustále hledá vnějšího nepřítele. Samozřejmě, že když máte takto nastavený narativ své politiky, nemůžete se omlouvat za to, co provedli Sověti. Putin po jednání s prezidentem Václavem Klausem v roce 2006 místo odsouzení a omluvy jen suše prohlásil: „Musím vám říci naprosto otevřeně, že samozřejmě neneseme žádnou právní odpovědnost, ale mravní odpovědnost tady je.”
Lepší to nebylo ani u jeho předchůdců. Prezident Jelcin tvrdil že se nemůže omluvit, protože Rusko za nic nemůže, šlo přece o rozkaz bývalého sovětského velení. A poslední prezident SSSR Gorbačov v roce 1989 mluvil pouze o „nepřiměřené” akci. Dobře, s tím nic moc nenaděláme. Dokud v Rusku nezavládne svoboda a demokracie, tak se skutečné omluvy (jakou dokáží vyslovit němečtí státníci, kteří také nemají s nacismem nic společného) prostě nedočkáme.
O to důležitější je, aby se k okupaci i k současným agresivním choutkám Ruska jasně a tvrdě stavěli naši politici. Bohužel tomu tak není. Současná hlava státu Miloš Zeman odmítl vystoupit k padesátému výročí invaze. Místo toho jezdí na oslavy do Moskvy a působí jako Putinův trojský kůň na Západě. Jeho předchůdce Václav Klaus otázku srpna 1968 ani neotevřel a po zmíněném jednání řekl: „Nevidím důvod, abych s prezidentem Putinem dnes, 1. března 2006, řešil to, co udělal Brežněvův Sovětský svaz v srpnu 1968.”
Místo jasných slov někteří představitelé českého státu kolem vpádu do Československa v srpnu 1968 mlží, mlčí, či dokonce poklonkují Moskvě, což je nejen hanebné, ale i hloupé. Tato otrocká mentalita vychází vstříc mentalitě okupantů a svým způsobem představuje stejné ohrožení svobody, jako samotné agresorské choutky Ruska. Kdo se nebrání, může být snáze napaden. Kdo není ochoten vždy a všude prosazovat svobodu, říká si o to, aby o ni přišel.
Země nám blízké, Ukrajina a Bělorusko, dobře vědí, jaké je to žít se strachem z Ruska. Tu první už Putin okupuje, občané té druhé se „bratrské pomoci” obávají. Je to symbolické a je to smutné, že padesát dva let od invaze do Československa je stále proč bát se Moskvy. Ať se stane cokoli, pamatujme, že jde i o naši odpovědnost. Před více než půlstoletím nám nikdo nepomohl. Měli bychom tedy vědět, jaké to je a usilovat o svět, v němž se bojí agresor a ne jeho oběť. Není to vůbec snadné. Ale právě proto to stojí za to.
Srpen 1968 a další vývoj přinesly ponaučení: Okupace přijíždí na tancích, ale normalizace začíná v našich hlavách. Za agresi může ten, kdo nás napadl, za podvolení se zodpovídáme my sami. O svobodu lze přijít i bez těch tanků. Stačí, když ji nebudeme důsledně bránit už tehdy, kdy k tomu není třeba přímo hrdinství a stačí jen mít občanskou odvahu. Předseda vlády Andrej Babiš k 50. výročí invaze řekl, že svoboda v naší zemi není ohrožena. Neříkal pravdu. On sám s prezidentem Milošem Zemanem jsou normalizátoři a my se jim nesmíme podvolit.
Stojí za to bojovat za svobodný svět. Okupace, agrese, přepadení a zotročení nejsou příčinou zla. Jsou jeho důsledkem. Jsou důsledkem mlčení, ignorování a bagatelizování. Důsledkem lhostejnosti k tomu, co se děje druhým. Americký prezident Thomas Jefferson řekl: „Vše, co potřebuje tyranie, aby získala pevnou půdu pod nohama, je, když lidé dobré vůle zůstanou zticha.“ Nezůstávejme zticha, nemlčme ke zlu. Už nikdy…