Robert Veverka: Lidé mají na svobodu nárok, přesto je jim upírána (rozhovor)

Pirátský zastupitel z Prahy 2 kandiduje v senátních volbách. Senátní obvod 27 se oficiálně nazývá Praha 1, nicméně zahrnuje Prahu 1, Prahu 7, Nové Město, Vyšehrad, Malou Stranu, Bubeneč, Hradčany, Střešovice a Sedlec a jako bonus je v tomto obvodě ještě Suchdol a Troja. „Ve všech těchto městských částech jsou Piráti velmi aktivní v místních zastupitelstvech, což je pro mě vlastně velmi výhodná výchozí pozice – skrz ně mám k místním daleko blíž. Potvrzuje to jen jedno: Piráti jsou velmi dobře fungující kolektiv,“ říká Robert Veverka.

fotografie – zdroj: CNN Prima News

Jaké je vaše hlavní volební téma?

Ochrana práv a svobod jednotlivce. Ty jsou stále utlačované. Já jsem přesvědčen, že lidé mají na svobodu nárok, a přesto je jim upírána. Jsou možnosti, jak za ta práva a svobody bojovat, a ten hlavní způsob, jak to učinit, je být aktivním voličem, zajímat se o to, co se děje okolo, a volit takové politiky, kteří budou hájit veřejné zájmy.

Proč je podle vás senát v dnešním politickém systémů důležitý?

Do Senátu jsou voleni senátoři a senátorky relativně malým okruhem voličů, které mnohem víc trápí komunální politika. Já jsem zastupitelem na Praze 2 a řeším konkrétní problémy v naší městské části. A hodlám to tak i nadále dělat jako senátor. Piráti mají poměrně silné zastoupení na Magistrátu, v jednotlivých městských částech, ve Sněmovně. Senát nám chybí. Cílem je, abychom získali 5 senátorů či senátorek.

Bude vám při takovém vytížení vůbec zbývat čas na zpětnou vazbu od voličů?

Určitě! 😊 Senátorská kancelář bude otevřena tak, jak jsou otevření Piráti v Praze 2 nebo jiných městských částech. Největší devizou Pirátů je otevřenost, schopnost komunikovat s lidmi a naslouchat zpětné vazbě. To, co Piráty odlišuje od ostatních stran, je skutečnost, že se velmi jednoduše dostanete ke konkrétnímu člověku, který s vámi může vaše záležitosti řešit. Miroslava Němcová z ODS, proti které kandiduji, jasně deklarovala, že je pro ni Senát prioritou a že se nehodlá o komunální politiku zajímat.

Lokální problémy jsou ale velmi často důsledky té nejvyšší politiky.

Pochopitelně. Ať už je to ochrana památek, zeleně, podpora kultury, férové a solidní podnikání, transparentní zadávání veřejných zakázek, podpora handicapovaných… To všechno jsou celonárodní témata, která ovšem uvidíte jen v případě, že jdete až na tu základní úroveň. Takže jako senátor a místní zastupitel neztratím kontakt s lidmi, zároveň budu moct zasáhnout i do zákonodárného procesu způsobem, který může lidem na lokální úrovni opravdu pomoct.

A je na to opravdu potřeba být tím i tím? Ono se to v současnosti neděje, senátoři to nedělají?

Někteří senátoři nevyužívají mandát dostatečně a nekomunikují tak, jak by měli. A toto je pro mě naprosto klíčové – zůstat otevřený a přístupný těm lidem, kteří mě zvolili. Ve chvíli, kdy uspěju, nesu zodpovědnost nejenom za své voliče, ale i za ty, kteří mě nevolili. Senátor má mimo jiné ústavní právo interpelovat místní zastupitelstva a vyjadřovat se ke konkrétnímu problému a já toho míním často využívat.

Které regionální věci Pražany nejvíce trápí?

Problémů je celá řada. Mě osobně hodně trápí výstavba paralelní ranveje Letiště Václava Havla. Rozhoduje o ní zastupitelstvo Prahy 6, ale dopad bude mít na celou Prahu, potažmo na celou republiku. Někdo chce nalít desítky miliard do nevýhodně postavené dráhy, která je ještě blíž městu než ta první, přibude tranzit, přibude chaos… Přitom klidně by se pro nákladní leteckou dopravu, protože o tu se tady jedná nejvíc, mohlo využívat třeba letiště v Pardubicích. Z Pardubic do Prahy to vlakem možná trvá ještě kratší dobu než z pražského letiště do centra, když je špička. Problém je ale v tom, že pozemky pod plánovanou novou ranvejí vlastní prominenti z dřívějška. Těm by to samozřejmě znehodnotilo potenciální zisky. Je to nedomyšlené a koncepčně nepodchycené řešení a klasický tlak na vyvádění veřejných prostředků do rukou pár vyvolených.

Můžeme se bavit o tom, jestli novou ranvej ano či ne – ovšem o tom, že by se měla zlepšit doprava na letiště, zřejmě není pochyb.

Doprava na letiště je absolutně nedostačující. Letiště samo o sobě zatěžuje aglomerace, proto se většinou staví na prázdných brownfieldech daleko od města, a ne jako už výše zmíněná nová ranvej, která má být dokonce ještě blíž městu než ta současná. Objemu cestujících a celkovému provozu letiště by pak měla odpovídat také doprava z daného města. A v současné době máte na výběr buď autobus nebo předraženou taxislužbu, která má navíc velmi pošramocenou pověst – stačí si přečíst jakoukoliv zkušenost zahraničních turistů. Turisté čekají servis na určité úrovni, ne že vám bude taxikář účtovat cestu v eurech místo v korunách – navíc doprava je většinou jedním z prvních dojmů, které turista má. Uvažovalo se o metru, uvažuje se o rychlodráze, ale lidem to je myslím jedno – hlavně aby se doprava posílila.

Jste zastupitel na Praze 2, chcete se stát senátorem – je možno vykonávat obě funkce plnohodnotně?

Jsem přesvědčen o tom, že to nejen možné je, ale že je to prospěšné, jak jsem již zmínil výše. Navíc jako Piráti pracujeme kolektivně, takže na jednání zastupitelstva, které probíhá jednou za tři měsíce, a na práci v bezpečnostní komisi a v komisi výchovy a vzdělávání jsem díky práci svých kolegů perfektně připraven. Nicméně dokážu si představit, že práci v komisích předám svým kolegům, pokud budu zvolen – jinak je práce v komunální politice perfektní školou a průpravou pro práci v Senátu. Té práce není málo, ale skloubit se to dá.

Navíc v tomto ohledu se můžeme poučit z postupů, které jsme si vyzkoušeli i během koronavirové krize. Hlavní město Praha bylo schopno si velmi rychle změnit jednací řád a našlo možnost, jak plnohodnotně jednat v on-line prostředí. V městských částech to zatím není běžné, i když některé argumenty proti jsou i trochu úsměvné: údajně neexistují multimediální počítače, které by to byly schopny uskutečnit. Moje reakce byla jednoduchá: ukažte mi všichni mobilní telefony, a pokud máte telefon s kamerou, tak je to přesně ten přístroj, který potřebujete. Doufám, že se to povede zavést i na úrovni městských částí.

Jednou ze zásadních otázek je způsob, jakým město přistupuje ke vztahu nové architektury a historické zástavby. Kde vede hranice, která odděluje tu historickou část města, kterou je potřeba chránit, a tu, která by měla ustoupit moderní výstavbě?

Pirátům je často vytýkáno, že jsou proti nové výstavbě. Není to pravda – my jsme proti netransparentnímu zadávání projektů a proti vylučování účastníků ze stavebního řízení, kteří hájí určitý zájem, ať už historický nebo architektonický, případně zájmy občanů obávajících se nadměrné zátěže dané lokality. Tento přístup je dědictvím 90. let, prostě politika o nás bez nás. Můj zájem je dělat politiku o nás s námi. Ano, pojďme stavět, ale stavba a celý projekt musí být křišťálově čisté, průhledné a transparentní ve všech aspektech, včetně dopadů na okolí. Pokud jde o městské stavby, považuji za nezbytné, aby mělo město právo veta ve všech fázích procesu, od plánování až po realizaci. Tady bych uvedl jako příklad novou koncertní síň v Ostravě, město vyhlásilo architektonickou soutěž za účasti nezávislých zahraničních architektů, vyhodnocení probíhalo z různých pohledů, nebylo to přeplacené ani podplacené, byla k dispozici dokumentace, zohlednila se potřebnost, a hlavně tvůrci i město velmi čile a aktivně komunikovali s veřejností, čímž se eliminovala většina obav. Vítězný návrh je od newyorkského architekta Stevena Holla, byl přijat odbornou i laickou veřejností a lidé se na stavbu těší.

Já říkám: pojďme to objektivně posoudit a pojďme stavět, pokud se shodneme, že je to opravdu potřeba. V Praze se již desítky let mluví o okruhu, který se plánoval v době, kdy měl vést de facto polem – dnes to jsou zastavěné oblasti, například Suchdol. To má vést okruh centrem Suchdola? Chci, aby o takových projektech nerozhodovalo pár lidí, ale aby do celého procesu měl možnost vstoupit každý, koho se to bezprostředně dotýká. Je to identická situace jako když si koupíte pozemek na vesnici, chcete tam stavět dům, takže musíte zohlednit sousedy a hledat kompromisy. Nesmí to vypadat tak, že když někdo vznese oprávněnou námitku, tak se zamete pod stůl, jak se to stalo třeba v případě Masaryčky. Tam se přímo hledala cesta, jak z toho projektu veřejnost de facto vyloučit. A teď nemyslím představení projektu a promo akce pro veřejnost, ale opravdové vyhodnocení připomínek a zohlednění relevantních faktů.

Masaryčka je jedním z největších projektů v centru – jak se vám líbí, když by tedy byly splněny podmínky, o kterých mluvíte?

V centru Prahy má vzniknout další komerční projekt a obrovská administrativní budova, přitom Praha se objektivně potýká s nedostatkem bytů. A my chceme postavit obří betonový jednoblok, který budou navíc muset všichni dost složitě obcházet. Masaryčka není nic pro lidi, je to záměr developera, jak vytěžit ten nejluxusnější a nejdražší pražský brownfield. Praha ztrácí obrovský kus území jen proto, aby jedna firma zbohatla. A to vidím i u nás na Praze 2, kde pod taktovkou ODS probíhá politika ve stylu my tomu rozumíme, my máme své odborníky, a dokud budeme vládnout, nenecháme si toho mluvit, získali jsme mandát, takže si to prohlasujeme a kritika nás nezajímá. Já v politice obecně hledám soulad, synergii a kompromis.

A k tomu v případě Masaryčky nedošlo?

Z procesu byl vyloučen každý, kdo jej chtěl kritizovat. A to nemluvím o jednotlivých občanech, ale o organizacích a spolcích, které se o to dlouhodobě zajímají. Starousedlíci nemusí třeba vědět, že Masaryčka může ohrozit postavení Prahy v UNESCO. Dává se přednost autoritativnímu přístupu před konsenzuální diskusí v rámci města – což je mimochodem jeden ze základních projevů zastupitelské demokracie a občanské společnosti.

A je to opravdu pro město tak škodlivé?

Město z toho nebude mít nic, občané také ne. Masaryčka zatíží centrum dopravou, úplně změní jeho ráz. Ten projekt vypadá krásně na obrázcích, ale je to osmipatrová budova, která vám třeba zakryje výhled na Vítkov. Masaryčka se staví jako dominanta města a jako o takové by se o ní mělo rozhodovat částečně také politicky, nesmí být pojímána pouze jako čistě obchodní projekt.

Centrum je přetížené, a my bychom měli dostat další administrativní budovu, která jej rozhodně neoživí. Nepřísluší mi hodnotit estetickou úroveň stavby, ale je mi jasné, že ať už to bude jakkoliv, tak ti úředníci prostě večer odejdou z práce a budeme tady mít obří palác plný duchů. A dopad to bude mít na celou Prahu.

Procházíme pokoronavirovým obdobím. Některé negativní jevy, které nebylo možno dlouho řešit, se jakoby vyřešily samy. Není krize příležitostí, katalyzátorem pozitivních změn?

Tak jasně, co tě nezabije, to tě posílí. Určitě je to výzva, protože koronavirová krize odkryla slabá místa ve fungování státu. Stát by měl být pojistka a ochrana, která zaručí, že se v zákonných mantinelech jeho lidé mohou pohybovat svobodně a hlavně bezpečně. Během pandemie se v plné nahotě ukázaly negativní jevy, například netransparentní odklánění peněz, zkrácená řízení pro zadávání zakázek… prostě „po nás potopa“. Chybí tady politická kultura a pocit spoluzodpovědnosti, snaha rozvíjet a zlepšovat společnost ustupuje privátním zájmům.

A ano, krize je určitě dobrou příležitostí pro restart. Zřejmě nejkřiklavějším příkladem je AirBNB, které před krizí převrátilo situaci s bydlením v centru takřka k nepoznání. Lidé přestali v centru bydlet a využívali své pro investice nakoupené byty a celé domy jako de facto neregistrované hotely. Je rozdíl mezi tím, když si koupíte byt a občas v něm někoho necháte přespat, a situací, kdy bezohledně snižujete kvalitu života všem ve svém okolí. Lidé kdekoliv musí mít zajištěnu minimální kvalitu nebo standard žití a tohle třeba AirBNB odmítá respektovat.

Dobrá, ale co s tím?

Nastavit pravidla, jako se to děje v jiných evropských městech. Můžeme to limitovat třeba počtem dní, například 90 dní v roce na krátkodobý pronájem mi připadá fér. Dále je možno se třeba dohodnout s developery, že část bytů v nových projektech bude vždy nabídnuta přednostně městským částem a určena pro městské byty. Praha není nafukovací, a pokud chceme, aby v ní bydleli také jiní lidé než jen turisté a úředníci, musíme jim dát místo, kde bydlet. To hlavní poučení z koronakrize zní: když se chce, když je politická vůle, tak jsou i rychlá opatření možná.

Jak si představujete ideálního voliče?

Nechci mluvit o ideálním voliči, ale o ideálním přístupu. Chtěl bych, aby lidé přišli k volbám. Bez ohledu na to, jestli budou volit Piráty, Veverku nebo kohokoliv jiného. Aby projevili zájem a volili strany, které jim budou naslouchat, budou dělat věci v jejich prospěch a budou hájit jejich zájmy. Jen tak může přijít dobrá změna. A je úplně jedno, které oblasti se to týká. U nás je politika úzce propojena s komerční sférou a angažmá v politice je často považováno za nástroj, jak odklonit veřejné prostředky do soukromých rukou. Já chci, aby lidé měli jistotu, že stát bude prostředky jemu svěřené lidem vracet. Jistotu, že se jim to vrátí.


Rozhovor pro Pirátské listy Roberta Veverky do Senátu vedl Zdeněk Strnad, červenec 2020