S pirátským zastupitelem a architektem Tomášem Víchem o tom, proč je v současném projektu Masaryčky téměř všechno špatně.
Masaryčka je jedním z největších a nejzásadnějších projektů, které mají v blízké budoucnosti v Praze vzniknout. Velký komplex podle návrhu architektky Zahy Hadid ale vzbuzuje velké vášně. Vám se také nelíbí, proč?
Vystupovali jsme proti němu už před volbami. Celý minulý rok jsme se snažili k tomuto tématu uspořádat konferenci, psali analytické materiály, proč je to blbě a jak to napravit. Ono to má začátek už někdy v roce 2004, kdy České dráhy s těmi pozemky začaly operovat. Zpětně je to možné interpretovat tak, že je vyvedly z majetku státu pod cenou.
Návrh od Zahy Hadid je obrovský průšvih. Nerespektuje charakter centra – na druhé straně ulice je 7 domů, tady má vzniknout jeden megadlouhý jako žížala přetržený napůl. Centrum se vylidňuje, z Prahy 1 odcházejí tisíce lidí kvůli overturismu a investor tam chce postavit administrativní centrum, kde místo 2 500 místních obyvatel přibude 2 500 dojíždějících úředníků. Třetí důvod je životní prostředí v centru. V pražské kotlině máme tepelný ostrov a smogový kráter. Na přelomu 19.–20. století existoval tzv. sadový okruh na hradbách, který tvořily parky Těšnov, Vrchlického sady, Čelakovského sady a za hradbami žižkovský Vítkov a vinohradské Riegrovy sady. Jestli má být nová zástavba trvale udržitelná, musí počítat s propojením parků. V centru se opravdu v určité dny nedá dýchat, zvlášť kolem magistrály.
Pokud jde o charakter zástavby, město se musí vyvíjet, proč se držet historického charakteru?
Já jsem architekt a nejsem proti současné architektuře. Udělat mezinárodní soutěž je obrovská výzva. Bylo by úžasné tam postavit sedm domů, každý originál, pelmel jak Na Příkopech, současně od našich a světových architektů, kdy ujdete 30 kroků a máte nový zážitek. A třeba i najít někoho, kdo vytvoří dílo stejného významu jako Tančící dům. Ten vznikl před 25 lety a pořád tady nemáme nic srovnatelného a podobně kultivovaného.
Současná architektura může a musí ctít charakter města. To jsou základní urbanistické principy: dům má dveře, parter, o 20 metrů dál je další dům, s novým vývěsním štítem, s dalším majitelem. Právě to je na městě zábavné, to dělá město živým a pestrým, dělá z něj místo, kde se dá současně bydlet a chodit do práce. Já v Praze 1 bydlím 15 let a miluju to tady. Přestěhoval jsem se ze sídliště do města a teď mi ho tu někdo chce přestavět na anonymní administrativní zónu? Když se podíváte na vizualizace Masaryčky, vidíte 210 metrů dlouhou budovu, vysokou 7–9 pater. To je jako na Proseku. To je hrubá neúcta k památkové rezervaci.
Jak to tedy v současné době s Masaryčkou vypadá?
V tuto chvíli má díky tomu, že je vydáno územní rozhodnutí, Penta do určité míry vyhráno, ale nemá vyhráno úplně. Občané a neziskovky se bouří, vznikla druhá petice, zvažují oslovit ombudsmana, protože tady došlo k nedodržení zásad územního rozvoje, které jsou nadřazené územnímu plánu a požadují to, co jsem se snažil popsat. To je největší průšvih. Lidé, kterým veřejný prostor řadu let leží na srdci, spoléhali na to, že Zásady územního rozvoje Prahy platí. Jenže tomu evidentně tak není a jak Penta, tak stavební úřady a ministerstva dělají hluché a nereagují. Nikdo nic neodůvodní, jedinou reakcí je: Vy nejste účastníky řízení, nemáte do toho co kecat, všechno je v pořádku. Ale ono to v pořádku není, připomínky ani námitky nebyly korektně zodpovězeny. Já se dlouhodobě přátelím jak s Klubem za starou Prahu, tak s Arnikou nebo Automatem a ta naštvanost a deziluze jsou tam obrovské. Je to zásadní rána do vazu pro celé území od Vltavské po Muzeum, které může být díky tomuto faulu kompletně zastavěno a zkaženo, když se to hned na začátku správně a pro město výhodně ekonomicky nenaplánuje.
A co teď s tím?
Z hlediska udržitelného rozvoje je opravdu ideální celý projekt zastavit, svolat mezinárodní konferenci a vyhlásit urbanistickou soutěž. Ne na jeden dům, ale na celé území od Vltavské k Muzeu. Musí se hned teď říct, kde budou parky, kde tramvaje, co s magistrálou, kde začíná a končí které nádraží, jestli tam Masaryčka bude nebo ne – to je velký otazník, který zatím také nikdo jasně nezodpověděl. Jenže město hraje stále mrtvého brouka.
Masaryčka je důležitý uzel – kam by měly vlaky jezdit?
Evropský standard železniční dopravy 21. století není hlavové ale průjezdné přestupní nádraží. V Praze se uvažuje o tzv. Novém spojení II na místě současného Hlavního nádraží, kde lze přestoupit z rychlíku na příměstský vlak, stejně jako na metro a tramvaj. Je praktičtější a má lepší přepravní kapacity. Masaryčka by jako nejstarší pražské nádraží byla perfektním železničním muzeem, které se tu také léta plánuje…
Co na to říkají ostatní politické strany?
My jsme ohledně Penty zajedno s bývalými koaličními partnery Praha Sobě a Zelená pro jedničku. Jenže koalice se rozpadla a já jsem přesvědčen, že jedním z důvodů byl právě fakt, že jsme do toho chtěli Pentě hodit vidle. Starosta Petr Hejma spolu s ODS, TOP 09 a ANO s projektem Masaryčky žádný problém nemají – ti si myslí, že podnikání v centru je lidské právo, a nějaká ekologická, sociální, nebo nedejbože památkářská pravidla a zákony je nezajímají. Je to návrat divokého kapitalismu, jak jej známe z minulých časů.
Jak by to tedy mělo podle vás v centru vypadat?
Hledáme vyvážený mix města krátkých vzdáleností. Aby ten, kdo zde bydlí, tu mohl současně pracovat, jít se nadýchat pod stromy čerstvého vzduchu, projít se s kočárkem nebo si sednout na kávičku do parku. Musí se to vždy řešit komplexně a musí k tomu být vůle, které je dnes kvůli několika nezodpovědným jedincům málo. To je třeba co nejdříve změnit.
Rozhovor pro Pirátské listy Roberta Veverky do Senátu vedl: Zdeněk Strnad, srpen 2020
You must be logged in to post a comment.